XXXIV

Jsi dcera moře a sestřenice dobré mysli
nahé, tvé tělo je živá voda
horká tvá krev je živá zem
vše co děláš, jak květy poseté
bohatne tebou planeta země

Na vody hledí tvé oči a zvedají vlny
tvé ruce zemi obdělávají a sázejí zrní
Hluboko ve vodě i v zemi
tvá podstata přebývá
Tam v tobě misí se jak prosáklý jíl

Má plavkyně, rozřež své tělo na kousky želvy
Obživí a občerství nás v kuchyni
Tím se stanem vším co žije na zemi
na konci cesty spíš v objetí mých paží
které tě tlačí do stínu aby jsi usnula
rostliny, mořské, řasy, veškerá zeleň
jsou jak mlha tvých snů