zlatým slovům dali jsme jen těla?

věřili jsme

také

chtěl jsem být dnes

tvůj zlatý

jako krokodýl z kabelky

který posunuje touhy dívek pro útraty


také chtěl jsem fotopole a sluneční watty

a pod vysokým napětím

sršet vtipem

rozesmátý


ale zůstalo jen u chtění

a mlhy nízko při zemi

plazily se jak v den svatých ...


*

ocitli jsme se v kostele a na něm svítil kříž


teď už jsem ticho

to si děvče piš

na schodech z postele

že jsem chtěl také trochu lásky

trochu boží

…


ale na život se nedostalo

ač jsi měla zlaté vlasy a celé zlaté tělo


a tak to je s poezií mezi námi


píšeme jen make upy …


masky na srdce která ještě tepají než ta barva zaschne a zatvrdne



abychom krásněli si sluneční

snílci

abychom se vzrušili instantním bohatstvím na své pleti

ať jsi

celá sluncem jak to letní štěstí se zavřenýma očima

ale nikdy nebudeš má drahá
i když jsi se namalovala úplně nahá

a už zase s tím zlatem začínáš?

milá zlatá
já už nemám slzy

můj život není hrad plný rozpouštědel a ty v něm

chytáš se za vlasy zlatýma rukama
že ti to zlato zůstane

že budeš jenom pouštní dívkou milostné poezie doteku prokletého malíře

a tomu nedáš ani tip

tomu nedáš sebe

jen tento text dál zůstane

jen memento a jeho Bůh

make me up