Neuzamčená

To zlaté listí pršelo 

a tys křížek na čelo

mi vtiskl.

Pak smutné violoncello 

mě z citů k tobě zkoušelo.

Vítr pískl.

A že nejsem z kamene,

nic ve mně není zavřené 

na zámek,

jako jiskra plamene,

jež o půlnoci zažene

i spánek.