Když jsi vstoupil do mého života,
oobrátil jsi mi svět vzhůru nohama
Najednou všechno mělo jiný smysl,
i obyčejný den zářil jako plamen svíce
Tvůj hlas mě jako letní vánek hladí,
Tvůj pohled mě před každým stínem chrání
Věděla jsem, že tohle není náhoda,
že jsme se našli v tom správném čase
Od té chvíle svět zní jinou melodií,
každý krok je tanec, každé ráno nadějí
Ve Tvé blízkosti se I ticho mění v poezii,
láska kvete v každém doteku i přání
Když se směješ, svět se se mnou směje,
Tvůj smích je hudba, co v srdci hraje
Každý Tvůj dotek mě v sobě nese,
jako řeka, co klidně dál plyne
Když se stmívá, nejsi jen sen,
jsi hvězda, která září v mém vesmíru jen
S Tebou se nebojím žádné tmy,
protože v Tobě mám domov i sny
Obdivuji,že autorky ženy umí námět lásky popsat tak hezky. My muži bohužel tuhle schopnost nemáme. Já se právě námětům lásky ve své tvorbě vyhýbám..
10.09.2025 15:47:59 | Admirál
Rozumím tomu, že psát o lásce může být těžké – je to křehké téma, plné emocí. Ale právě mužský pohled může být nečekaně silný a hluboký. Třeba jednou najdeš způsob, jak o ní psát tak, aby to sedělo tobě i tvému stylu. A to bude krásné.
10.09.2025 19:45:47 | Misha