Mládež v Praze (Děti)

Děti…

Stalo se to jednou v Praze.

Jel jsem metrem na Hlavák.

Na Florenci jsem je spatřil.

Chlapec s dívkou,

leželi tam na podlaze.

Bílá sukně, modré vlasy,

slzy v očích, opření o koš lásky.

Jen tam leželi, do sebe zapření,

jako kdyby byli omámení.

„Je vám něco, není vám nic?“

Na to jen mumlali…

Pár uplakaných řečí na nástupišti,

Duše, jimž nikdo jim nerozumí.

Souprava s lidmi se rozjela.

Zbyli tam pro sebe, sami dva.

Ztracení, boleli, čekali…

snad na blesk,

co by do nich udeřil.

Chlapec si okusoval pěst,

jeho princezna na zadku,

špínou stanice pokrytá,

čerň v nehtech zarytá.

„Zlato… Zlato…“

Skřípal dívčin hlas.

„Zlato… prosím“

Měla mastný vlas.