dívka která se téměř seznámila s hvězdářem

spím ve vlaku
pro reklamace volnočasových aktivit

hezká dívka po mně pokukuje
a mizí očima na své přítelkyni

usmívá se
jako by chtěla něco zkusit probudit

*

ale slečno
já se tím vaším směrem díval na modrý informační panel
kdy už tam budeme
ale když se naše pohledy setkaly
vidím nás ve větrovkách podzimních výletů
kde ve zlatém listí
rozšustíme šedost našich dní

mlčí však anděl

přece nejsem hvězdář záletník

a ona povídá
škoda že nejsme ti draci ve větru
neboť už víme
že za líbivost se platí ztrátou srdcí

...

pozorovatelka spícího básníka
navzdory
opouští prostor koukání

vždyť za chvíli zastaví vlak v centru města


jestli právě teď ještě jednou na mě koukne
vystupuji taky
a žádné vesmírné básničky ani mraky nebudou čekat na mlhu

tak ne
už se nedívá aby si chtěla rozpomenout odkud se známe

neznáme se od řeky?
z lodiček z vánočních oříšků?
z veřejné prádelny na hlavní třídě?

a víte že tady někde přistál meteorit?


snad kdyby cestovala sama
počká na výhybku a já ji zachráním
že jsem nechtěl
aby mi sedla blíž

tentokrát zase sám pocestuji vlakem dál

vtom z nástupiště mi ťuká na okénko čas

ihned se ozve hvizd
odstupte stranou

vlak se zas rozjel
a hvězdář sledoval už jen záchrannou brzdu
kdyby snad nějaký anděl pro srdce chtěl zastavit?

andělé asi nejsou

andělé šustí listím v parku
a dívka mizí i z představ nečekaného setkávání

a já až ten vesmír najdu
jak jaro které probouzí bílé břízy
obklopí mě hejno havranů

koukají na mě už teď
na konečné

a jsou velice solidární s mou smutnou nocí myšlenek letušek
že ani neuletí
jak ti draci v poledne se sluncem a v povětří vzpomínky

vzpomínky
zítra slečně z vlaku pošeptají dobré ráno milá
včera jsi mě navštívila

...

vím
skutečně se známe už vlaky
před jedenácti lety jsi cestovala s draky
s kočárkem
to bylo dětí
ale nikdy jsi krom toho očního zkoumání nezkoušela změnit naše cesty vesmírem

tak zase někdy na linkách modrých snů