Zbloudilý

  

Stojící kameny, ležící odkaz

kdo je tam dal a proč to udělal

v lese svatyně pod stromem z klacků

necháváme všude něco napospas

 

Kde by mohly růst houby, roste naděje

v mechu minulost spí i tiše naříká

stálé volání ducha s vůní šalvěje

kterou provoní jemně vanilka

 

Víly i skřítci  v noci hledaj sílu

pasou se v měsíčním svitu pod hvězdami

já k té jejich síle tam někdy přilnu

hledám lásku k otci, lásku matčinu

 

V ranních mlhách, v přívalech deště

na bochánkách mechu spočinu

ve svých skromných snech najdu tě

políbím a obejmu    srdečně

 

Někdy zřím tě za travou, za stromy

věčné hledání, ty jsi tančila

vím, že bylo a bude zas to  my

jsem ztracená  duše zbloudilá