Vzpomínka z lavičky
Vzpomínka z lavičky
slunce pálí
bojí se nástupu podzimu
a kukuřice chrastí křídly
vzpomínám, Anděli
vzpomínám...
občas přeletí pták
ale jen letmo
křikne a zmizí
mám měďák pod jazykem
a kousek odtud kráčí Samota
prochází lesem, kdes, Anděli, býval
vzpomínám, Anděli
vzpomínám...
před lety, v neděli, Anděli
můj duch s Tvým duchem
v rozletu divých let tu v letu splýval
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
A kukuřice chrastí křídly... živý obraz prostoupený voláním vzpomínek. Trochu mi to připomíná Skácela... možná pro tu kráčející Samotu (a je to Samota, nebo její sestra Osamělost?) :-). Především je to však básnické vyjádření příznačně roserovské, vytříbené co do slov, tak do ideí.
Obraz promluvil, ráda jsem se zadívala. A drž se, Rosere.
11.10.2025 09:10:30 | Rozmarýna
Děkuju Ti, milá Rozmarýno, za krásná slova... Samota kráčívá krajinou... A když ji vidím, píšu o ní (-:
11.10.2025 10:49:04 | Roser