jasmíne, nezoufej mi

petrušky martiny jitky

vy už neodpovídáte na moje psaní v modru

a ty můj živote proč jsi balónek z pouti

a to héliové děvče snad bez jména

se jako slunce rmoutí

nyní uniká si do tich a já do tíh


stánek na hélium
už zahlédl jsem u kontaktu
a blízko prázdný rum

podzim jak námořník dívá se na mě z mraku

zas je čas červánků

a srdce patří snům básnířek jako ozvěna

*


můj nachový balónek trefily ostny nářků

utíká si utíká

a která z vás chtěla toulky a krásnou lásku

zas jenom píše

co my? ach co my!

jinak nic neříká... všecko zná …


dobře ví že jsem jen kousek
gu my
i když dle ní dělám co umím nepovznáším její srdce!

sehnala si také balónky?

půjde si svou vlastní pouť?

drží je v ruce jako mé sny?

a směje se na slunečnice od héliového prince
který pouťovky dal i jejím culíkům

je to legrační?

udělat si hlavu
možná k pousmání

ale kdo ji potom bude unášet do snových polibků

když ne já

když mě čekají jen zbožná nenaplněná přání

pohádko jak rozcucháváš snění

chudobkám

pod listy mocných ořešáků
ať potom odletí si hvězdář k nesmírným princeznám

s drobnými kvítky

už dávno nejsem sám

petrušky martiny jitky
prosím už pro mě nepište milostné héliovky

ani nepiš ty
jak mohl jsem mít i Tebe a berušky a krovky

jak mohli jsme se držet za srdce u eiffelovky

já už patřím jiné jediné mé zemi

už patřím psí která spí v kořenech a dívá se na mě z Nebe
a štěkot hvězd cítí jen hvězdář

jasmíne
jasmíne …