Cesta duší

Cesta duší

 

I když ráda byla bych,

v bezpečí tam v pažích tvých.

I když s láskou brala bych

smutek víc už necítit.

 

Byla tou, která Tě s láskou vítá,

ta, která Ti domov skýtá.

věrně po Tvém boku stát,

nepřestat Tě milovat.

 

Cítit projev Tvojí lásky,

shodit všechny dávné masky.

Upřímně si všechno říct

a navzájem se pochopit.

 

Jaký strach se v nás teď skrývá?

Kéž by doba byla jiná?

Všechno příliš těžké zdá se,

není přáno naší lásce.

 

Trápím se a dny mi letí,

co takhle mít ještě děti?

Chaloupku na konci světa,

kde láska dvou duší vzkvétá?

Duší, jež se potkat měly,

jen tehdy jsou vskutku celý.

 

Oporou vždy by si byly,

nikdy by se nezradily.

Věděly by totiž jasně,

že jinde nebyly by šťastné.

 

To všechno dříve v hlavě měla,

s ním však vždycky oněměla.

Vždy jen tiše mlčela,

Odvahu? Tu neměla!

 

On též pro ni neměl slova,

že začít touží s ní zas znova.

Jinak, než si dosud žil,

než to všechno pochopil.

 

S ní se prostě cítil šťastný,

s ní se svět jevil tak krásný.

Nebyly tu prázdné dny,

kdy tišil se jen svými sny.

 

Stejně ale jako ona,

nevyřkl nik tyhle slova.

Kroky vpřed ty často bolí,

po cestě nás leccos skolí.

 

S láskou v srdci vždy se vzchopí,

i ti co už se dlouho topí.

Jenom musí trochu chtít,

minulost už propustit.

 

A tady ty dvě duše milé,

došly svého společného cíle.

Její duše chtěla růst,

ujít zase další kus.

 

Přestože se uvnitř bála,

že na všechno tu bude sama,

rozhodla se věřit v sebe,

naučit se žít bez Tebe.

 

Nelze přeci přáním svým,

věřit, že Tě donutím…

hnout se někdy z Tvého místa,

kde budoucnost je prostě jistá.

 

Chápu Tě a moc bych ráda,

s tebou tady ještě stála.

Není to však úděl můj,

Být tu s Tebou stůj co stůj.

 

Není tomu zas tak dávno,

Kdy na mysl mi přišlo samo,

že milovat je krásný cit,

neb sebe nesmíš zatratit.

 

Miluji Tě, to už vím,

nic tím ale nezměním.

Nic tím ani měnit nechci,

každý máme svoji lekci.

 

Já jsem měla pochopit,

že ráda sebe musím mít,

přestože mé srdce bolí,

vím, že za to mi to stojí.

 

Vzdávám se té lásky k Tobě,

Abych našla cestu k sobě.

Všechno děje se jak má,

ač tys má duše spřízněná,

nastal čas, už musím jít,

světy naše oddělit.

..v srdci vždy Tě budu mít

A ano..přála bych si tu bolest teď necítit..

 

Ale každá bolest jednou přejde…a co bolí, to roste.