Okamžik

Oči má upřené na mě
s nádherným úsměvem,
s nevinným pohledem
mě sleduje tajně.

Myslí, že nevnímám,
že ztracený v myšlenkách a slovech
se na ni nedívám,
že hledím na oblaka,
že můj pohled odláká
kdejaká vzpomínka,
kdejaká myšlenka,
kdejaká pohnutka,
co bloudí mi v mysli.

Že ji snad nevidím,
si naivně myslí.

Když v jeden okamžik
se na ni otočím,
najednou panika
očima utíká.

Tak krásně zmatená
se na mě podívá,
že vlastně poslouchá,
co jí to povídám,
jakoby nic.