Musím počkat než vyjde

Postavím na tobě město
se spoustou uliček lásky

tisíckrát je projdu
a stejně se v nich
pokaždé ztratím

svým tělem

ti odeberu otisky prstů

rozcuchám tvé starosti
abych z nich udělal
takový neškodný rošťáky

protože není krásnější pohled
než když na tvém obličeji
vyjde úsměv

to teprve potom

lásko moje

opravdu začíná můj den