Luna u své komnaty vyměnila zámky

kdyby byla básnička
která se dotkne nebe
a z nadýchaných mraků snese mi tvůj sníh

nemám vyšší přání
než zapomenout sebe

a hýčkat peříčka slov jak šeptání o srdcích


*

ale dnes je jasno
a noc má velké hvězdy

mezi námi přituhuje máj

hvězdář se třese
ač má ztuhlý krok

místo dřeva chtělo by to přinést víno nebo uhlí
nebo aspoň sovu na kterou den houk

aby přiletěla

jako ty a ráj
pro nebeské polštáře
na nichž leží dívka a kouká na čtenáře...

*
proč nespíš?

láska se nezeptá
zavřou se oči a jdu spát do světa ...


ale jen po léta
jsem chodil bez pyžama

dnes půjdu nad mraky a eva na adama

*

kdyby byla básnířka
jsem v kůlně
i pro lyže běžky sáňky

však nemohu být lyžařem tvých milostných rozmarů
když chybí smích
a zítra se nevrátím s klíčem z rampouchu ani pro červánky
ač romantické večery naladily kytaru

ale my po čase vyvanuté touhy brnkáme si na nervy
jak filatelisté polibků pro olíznutí známky

a tak je ten den dlouhý a noc má z hvězd už slunečné jamky


žena svítí lampičkou nebo básničkou

a já už jenom koňakem před třetí na balkoně s výhledem na postelovou samotu...