... s mými slzami

stromy rostou relativně pomalu
jsou živé a šumí když je vítr...

plachty jsou dobré pro lodě
nebo když má být stín hned...

u moře dívek na pláži jsem viděl několik slunečníků...
přišel vítr
a byly tak opuštěné a některé popadaly jak párátka s kulatou stříškou

slaní paragáni nevěděli jestli tam smí přistát...

* víš...
* i já chtěl kdysi přistát z nebe pro dívčí náruč lásky
* ale v ten den přišel déšť
* a vracel mě jak sníh
* ve stopách na náledí chodníků zněl příslib jara
* a my ve městě kostelů
* horních a dolních i jiných náměstí došli pro mexiko na talíři
* aby nám snad navrátilo to slunce
* dali jsme si však něco tradiční
* něco jako jsou zlaté hranolky s tatarkou
* na paprikovém talíři se smál dozlatova smažený elegán...
* přicházel soumrak ale sníh svou bělostí jej oddálil
* roztančil ty vločky a...
* a cesta zpět k nádraží měla zbavit srdce melancholie
* těšíme se na návštěvu z rozhleden

marné bylo moje přání být

být aspoň chvíli tím stromem...

vždyť listnatými korunami stromů prosvítají hvězdy
koruny stromů jsou propustné pro naději zahlédnout ji

a jedna z nich připomíná
že u stromu spí moje psí

nelinka?

pro nelinku jsem postavil u potoka dřevěný domek
pod vysokou lípou se jmelím vyrostla i ohrádka z palet
s plachtou která měla chránit toto místo před rozmary počasí

nelinka tam štěkala že chce domů
jednou vyskočila na vršek palety
překonala strach z výšek a vydala se hledat mě cestou
kterou měla naučenou i ve svých tlapkách

ale já na ni vzpomínal jinde a příliš daleko...

na opuštěném domku u potoka zůstala jen ta z dálky dovezená plachta

vrátili jsme se nakonec života
odkud jsem přišli

nelinka se často bála vody
ale pro mne do ní skočila...
proto to místo pod stromem u mě doma nezná sníh a slétají tam vzpomínky
s mými slzami