Propast
Propast
Mé srdce zaplavilo moře,
moře temnoty,
já zustala sama v hoře,
v hoře nicoty.
Na hlavu mi padá nebe,
já nic necítím,
jen bolest ze ztráty tebe
a strašlivý splín.
Chci se s tebou ještě vidět,
všude s tebou jít,
chci vedle tebe pořád sedět,
chci s tebou být.
Však tohle všechno je už jen muj sen,
nezmužu nic.
Ale já nechci sama být jen!
křičím z plných plic.
...Teď jen na okraji skály stojím,
koukám dolu do propasti,
co to... já tě tam vidím?!
a skáču za tebou plná radosti.
moře temnoty,
já zustala sama v hoře,
v hoře nicoty.
Na hlavu mi padá nebe,
já nic necítím,
jen bolest ze ztráty tebe
a strašlivý splín.
Chci se s tebou ještě vidět,
všude s tebou jít,
chci vedle tebe pořád sedět,
chci s tebou být.
Však tohle všechno je už jen muj sen,
nezmužu nic.
Ale já nechci sama být jen!
křičím z plných plic.
...Teď jen na okraji skály stojím,
koukám dolu do propasti,
co to... já tě tam vidím?!
a skáču za tebou plná radosti.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
To nedělej!!!
20.04.2007 19:02:00 | Čekanka
Hezky vybásněná bolest. Ale 100 si zaslouží jen ty co nekončí sebevraždou.
kdysi jsem si pro sebe, když jsem trpěl bolestí rozchodu, napsal tento verš:
Někde v dáli jasná hvězda svítí,
paprskem věčným hledí mě do oka,
mýlí se každý, kdo si myslí,
že jeho žal je větší než krása života.
Asi to někdy dokončím :-))
20.04.2007 17:29:00 | J.Švihovský
Ale nedělej to!!!
20.04.2007 17:28:00 | Bíša