milovali jsme
ale potom co nás básnířky odkoply
jako zahradnice
které nesnesou pláňata
sbalili jsem si pár švestek
abychom vytvořili živý plot
ale teď když chceme jít se srdcem
nelze ani pít slivovici
neboť ostny našich peckovin drží nás v zahradách
a smutek jenž by snad uvízl na trnech
jediný proniká ven
do mrazu a noci odpovědí na slzy u otázky
jak výkřik opuštěné lásky