Láska na jehlách

 

Co Tvá láska dělá ze mě?

 

Když projdeš kolem, zhasne svět,

můj dech se láme, chce se chvět.

Zbroj mám tvrdou, srdce se vzdá,

že děláš ze mě, co se dá.

 

Jdu krokem těžkým, v očích strach

jako stormtrooper na jehlách.

V té výšce křehké ztrácím klid,

jak mám se bránit? Jak dál jít?

 

Tvůj hlas mě řeže v hloubkách, níž,

a přesto táhne blíž a blíž.

Jsem voják, ano, ale tvůj,

když řekneš pojď, tak půjdu,

                                          STŮJ!

 

Tvá noc mě skryje jako plášť,

podporuješ růst, i můj pád.

Přesto každý krok je nový,

když z vojáka chceš loutku mít.

 

Jdu dál tmou, mým vlastním stínem,

krev se stává bílým vínem,

v tom zvláštním tanci, který znáš,

kde z lásky strach, svý touhy máš.

 

Ač zbroj se třpytí, masku mám,

jen na jehlách - se neudržím sám,

a když se ztratím, ty jsi v tmách,

ta, která dělá vojáka

                               na jehlách.