Zima se k lásce nehodí.
Slunce je studené, dlouze spí.
Skřivani u střech schoulení,
Šetří se, čekají na paprsky.
Paprsků jsou jen malé hrstky
a mlha je v šero promění.
Na roztržený papír píšu vzkaz.
Že lednové vločky ještě neroztály.
Že se nám múzy jara smály,
když jsme si život malovali
a nový cit hořel kdesi v nás,
Že sníh zdobil celý tichý kraj,
když dočet jsem tehdy Máchův Máj.
Když padl jsem k oltáři tvojí lásky
a neodpovídal si na otázky.
Když vážně jsem vzal lstivý slavíkův hlas.
Co tmou zněl, až jsem se celý třás.
Slavíci v zimě však raději spí.
Jejich zpěv k lásce nezazní
když do tmy se ráno probouzím
City mé k tobě spálil mráz.
S havrany létáš po širém kraji.
Já čekám až přijde jaro zas.