špičky u předloktí

zase se ti zdá
život je moc živý
a brzdíš jak se dá
že s ní jsi modrobílý
že příliš světla má
úsměv její tváře
v šeptání tě zná
ve skocích na polštáře

zase se ti zdá
start ve snech na čáře
tak ohebné kvítí
vážeš pro herbáře

nikdy jsi netancoval mladý?

co to děvče má za nápady?

osvobodí se samo?
a srdce zamkne ti?

nechá ti salto za noc
špičku u předloktí?

je to malá stopa
kam jsi dlaní jel

na dlani štěstí
jenom sníh jsi zřel

dál začalo drama
kdo chřadl ač chtěl

polární dívku chtěl

dát výšku
krasobruslařku

jak letci akrobati?


*


jen dnešní tmě
objímající lva
hledáš souhvězdí šelem!

jiné chceš v outfitech pro hvězdné mapy
i za večerů
kdy tanec ještě měl
to slunce
mládí které rozběhlo se do ulic

dokreslíš

i kotník
lýtko i celou baletku na kladině

ale gymnastiku citům už k prostným nevrátíš a také bys rád šel

netknutou bílou plání

tvořil stopu a nemyslel jenom na sebe …


vločka se vzdala svetru
jiná prosvítajících topů

šla za tebou

chvíli

jak liška na sever

každý jsme přece někdy polárník

objevujeme paláce u dekoltů zimy

tak ti mé mládí za to srdce dík

neprosím vrať se

již mám své stáří jako strom v lednu stíny
a plamének zouvá svíčky

ty ještě rozsvěcíš

slyším tvůj tep na srdci kdy se chystají procitnout
i tiché vločkové kličky

ani nevím jak
a najednou mých předloktí dotýkají se cvičky