Anotace: ...***...
pár rozstříhaných písmen složí slovo miluju
a když k nim přidám jako ještě nikdy
dám světu
větu
díky ní
kdosi
tuší
že moje srdce
buší
buší
buší
připadám si jak prvňáček
v hodině psaní s přidanou hodnotou
skládám na lavici
city
a že mám hodně nastříháno
můžu přidat
„dobré ráno“
„hladila bych“
„vím že i ty“
„chci být blíž“
„pořád, každou vteřinu“
„i kdybys jenom mlčel“
"i když spíš"
„budu čekat na zázrak“
„a zase jsem tě nestihla“
„promiň“
„chybíš“
někdy je slovo zbraní osla
nám dvěma – nahrazuje posla*
Jdu si koupit druhou pohlednici. Stejnou jako tu první samože. Nastříhám si, prodloužím si, na dvakrát tolik, jasný, že? Jako v první třídě vyčaruju dlouhou šálu, vzpomínáš? Na ty proužky, co přeměnily nalepené dva stejné za sebou na papíře, rázem všechno na dvojnásobek? Natažený okamžik. Bez skromnosti, mně všechno dvakrát, jako správný prvňák.
18.01.2026 18:26:43 | Vivien
Je pro mne sdíleným štěstím, poznávat šťastné lidi. Kteří jen nevzdychají... a neříkají jen ale, ani kdyby.*
18.01.2026 18:19:56 | šerý
No vida, hrdinka už má jasno. Pěkně jsi to napsala. :-))
18.01.2026 18:05:22 | Kan
...zas je to jedna z těch, co se psala skoro sama:-)*
18.01.2026 18:15:55 | cappuccinogirl
Taky se mi to párkrát stalo, že jsem to napsal dříve, než jsem to vymyslel. To jsem se potom divil tomu, co ve mně hárá. :-))
18.01.2026 19:36:52 | Kan
Doufám, že je báseň osobní. Moc hezká, plná krásných emocí.
18.01.2026 17:35:30 | janewe
Z osobních ta nejosobnější:-)
Vždyť je tam...buší v ní mý srdce**
18.01.2026 17:49:27 | cappuccinogirl