cesty k maminkám

maluj mi hvězdy
uvnitř tiché klece

jak mělo být navždy

to křiklavé přece

*

přece nad setmělou silnicí svítí hvězdy sbohem


lítá sníh

jsem v práci
něco jako taxi
tvořím tiše
mluví ony
slzami a mraky
potřebují přestupní stanici

rozsvícená duše
sklínka smutků epických
tříští tmu v polibcích

slyším ji
prosí teď nedávej pryč své rty
nebo přijdou němoty
a bude to jen horší

přemýšlí jestli má nechat odemčeno
a zároveň se zamyká

* poslouchej

* co je s tebou?

* dneska přece hrajem
*jako vždycky
* nemohl bys už nastartovat...


zas vidím ty svobodné stopařky

každá chtěla zaparkovat muže u moře

to kvůli slunci
na které se dá dívat přes kouřové sklo

i tahle brunetka utíkající pryč od stěn
kde chlápek si v březnu otevře další
a potom to v posteli nepřijde

tak si nastupte do garsonky v paneláku
budeme jezdit celou noc
a pak vás vrátím...

budete chtít slevu mezi třetí až sedmou?

raději se neptat

je jasné že doma začal fotbal

mám to vypozorované
jak hrajou je větší šance poetických stopařek

poslouchat deště

co děvčat buší do kapoty

kapoty

a od hvězdářova vozu vedou