v černé zemi?

unavený pro noci
chci stříkat jabloně
ale uschlí napučenci se drolí

bezmocně hrozím v gumovém oblečku
stejně jak objednané překvapení

… a tvoje šeptání?

tolik času trvalo než mě do toho dostaneš!

než dovolím i pružným prstenům
rozvolnit dva culíky

otáčíš se? něco tě bolí?

vzdáváš to
že nevydržím

postávat s vlky v patách

ale víš má milá

já chtěl i jabloně stříhat
natřít kmen na bílo

jenže tobě vadilo že brzdím tou duši

tvou mízu

a přitom tolik jsme se těšili na zrůžovělé květy


*

těšili jsme se

déle

než jsi na sebe dostala svůdný outfit

těšili jsme se déle

než trvání březnového překvapení dne
žen
který jsem prospal?

…

zatímco básník již rozprskl jablko
jehož ozvěny zvedly cenu
ty jsi zvadla na mém těle


tak teď se přiznej snu

proč ve sklence od šumění jsou stopy bílých pláží
na nichž nad ránem stále tančí šedivcovo jíní

to já odrážím chtění Luny sám

když vtom odněkud mává křídly hyacintový pán

a já nemohu dát teplo domova
bidélko z větve
houpat opeřence veselých voliér
ani jarní rozkolísání básníků pozorujících šťastná mládí
jdoucích jasný směr

jen hrstičku cibulek čekajících důlky