Les

Naše místo tolik, tolik tajné,
skrývalo nás ve svém objetí,
vůně borovic a pryskyřice žluté,
drala se nám prudce do chřípí.

Opojen tou vůní, tvou blízkostí,
na kolena klesám, mlčím dojetím
a tvoje ruka něžná hladí moje skráně
a naposledy v dálce, zvuk kukačky ozývá se.

Lekáš mě svým smíchem,
pohledem očí hlubokých,
na rty malinové tiskne,
svou vůni žlutý petrklíč.

Pak kapky rosy na řasách,
a úsměv odkvetl ze tvých rtů,
má ruka zatápala náhle v tmách,
těžko je mne a opuštěnému lesu.