*P*R*O*B*U*Z*E*N*Í*

Anotace: Tak zase jedna česká básnička...

* * * * * * * *

Na posteli ležím
Do prázdna hledím
Srdce sebou zmítá
Neklid mi tím skýtá

Života snad zbavená
Leč tělo stále dýchá
Láskou stále neunavená
Fantazie dryák míchá

Náhle vítr zavane
Znovu zpátky, můj pane
Na tváři mi úsměv hraje
Znovu skládám jinotaje

Jenže poté se to stalo
Na klidu mi to nepřidalo
Čekala jsem sladké políbení
Jenže jsem se dočkala uhození

O lásce se mi znovu psáti chtělo
Jenže jsi múzo vypálila jako dělo
Nečekanou facku, co mně udivila
Ale také z hlubokého snění probudila

Přísným pohledem na mně lpíš
A přibližuješ se ke mně stále blíž
Ať přestanu psát, zašeptáš jen
Tklivé básně o lásce jako sen

Ať místo smutku hledám
Odvahu, a polibek Ti dám
Ty jsi slepý, já zas němá
Chtěla bych říci, jak ráda tě mám

* * * * * * * * * A. * * * * * * * * *