Leží a má zavřené oči,
vzpomíná na chvíle ve svém životě
nejdřív na věci veselé
pak na to,co by se jí radši jen zdálo.
On se na její hruď stočí,
přivine se k ní jako kotě
a zeptá se nesměle:
-Nedávám ti,lásko,málo?
Ona otevře oči a nadechne se
přitiskne ho k sobě,on se přidá
chvíli ho pozoruje ve tmě
a pak svůj stisk přitlačí.
ukápne jí slza a celá se třese
-promiň lásko,tak nemusíš odpovídat
-miluju tě.Odpoví mu temně.
-a na to prostě slova nestačí...
Zvláštní...nechápu a přitom chápu,
v některých tvých rýmech spíše tápu...je to láska, je to vyznání, je to bolest....nebo jen něco co tě popohání???? Fandím ti a piš dál
09.05.2007 00:05:00 | Viki C.