Křídla

Křídla

Že křidla mám spálené,
osud mi je polámal,
když měla jsem na chvilku oči zavřené,
ďábel nahlas se smál.

Že ze dvou zbylo mi jen jedno,
popel padal za mými kroky,
Tys posbíral to málo,
když andělé zvedali krovky.

Že bílá proměnila se v šedou,
to už nedá se vyprat jako flek,
asi stačilo najít jen naději malou,
když se svět křiku lek.

Že každý jsme jednokřídlí,
obejmeme se abychom vzlétli,
svoje sny ani ti spálení neztratili,
když na neby se hvězdy zastavily.
Autor ta co bývala Andělem, 15.05.2007
Přečteno 432x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ještě že oba máme svoje druhý křídla... Užasná myšlenka...

07.10.2007 23:58:00 | Blázen? =)

ta myšlenka s jedním křídem se mi líbí... vlastně je dost pravdivá
moji kreslení andělé občas taky vypadají dost potrhaně... vlastně skoro vždycky...

26.05.2007 12:39:00 | Trdlo

Ano, ano ...
Každý z nás je anděl s jedním křídlem, abychom mohli létat, musíme se obejmout.
Krásně napsaná Andílku, povedla se ti! Moc!

24.05.2007 23:37:00 | Poupi

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí