Křídla

Že křidla mám spálené,
osud mi je polámal,
když měla jsem na chvilku oči zavřené,
ďábel nahlas se smál.

Že ze dvou zbylo mi jen jedno,
popel padal za mými kroky,
Tys posbíral to málo,
když andělé zvedali krovky.

Že bílá proměnila se v šedou,
to už nedá se vyprat jako flek,
asi stačilo najít jen naději malou,
když se svět křiku lek.

Že každý jsme jednokřídlí,
obejmeme se abychom vzlétli,
svoje sny ani ti spálení neztratili,
když na neby se hvězdy zastavily.