Krátkodění
Krátkodění
kráčím, jen tak,
bez odění
a z hořících keřů na mne juká
mé holebavé krátkodění.
Houpavá krása křivých slov
mne naučila houslím
na dlaních pana Dalibora
/tibetské slunce kreslím/.
Bez rozumu, bez odění
rytířsky bezhlavá
usínám na střechách
houpána příbojem mraků
/pod křídly papírových draků/
Pod sny se skrývám, bez odění
a ze slunce Tibetu
šifruji zprávu
K-R-Á-T-K-O-D-Ě-N-Í
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
tak až budeš příště usínat, představ si, alespoň na moment, všechny ty hlavy, nebo alespoň některé z nich, které jsou plné podobných obrazů a zvuků, které se nechají houpat smírem a usínají s tebou, ačkoliv to možná jen lehce tuší. já to udělám a budu si polohlasně číst tvou báseň znovu.
19.05.2007 11:28:00 | grygaruv atelier
Návštěvnost
