Já a sobě vertigo

Vyseknu pukrle mým
pěti promile
a vozit se budu na kovovém racku

Já, paranoidní ostrokřídlý motýl
nesoucí v pařátech nálož
magie...

Z kontextu aktů vykradu
se pokradmu až
pod kolesa kolosů,
aby reminiscence
měla o čem pamflet odprosit

Nohy vlastním tvarohové
(vraždou zabředám)
na nestálé plošině
až do fraktury čelního laloku

Viněta solné viny
před svárem úředníkovým bledá
jak klášterní stěna

skřípe trestem
o dvě vulkanické tresky

Kněz, poslední pomazání,
olovění andělé prší z očistce
a kuropění je mi žalm

též dlouhá závrať
kterou sám si sobě
zakopávám

učenému

...vertigo...