Křídla

Chtěla bych létat jako pták,
chtěla bych se vznášet nad zemí.
Odhodit ten neklid co mě ubíjí
a být zas šťastná jako před chvílí.
Jen tak mávnout křídli a vznést se do oblak,
to už netížil by mě ten černý mrak,
co v srdci mém nastolil takový krach.

Tak proč nechceš ty křídla útěchy mi dát,
vždyť na vysoké věži stojím
a ruce roztažené k letu mám.
Jen ještě tomuto světu zamávat
a pak už můžu vzlétnout do oblak
jak ten malý stěhovavý pták.

Je mi smutno na duši a tíží mě můj velký strach,
ten co na mě z ničeho nic pad.
Ale i tak bych aspoň na chvíli,
chtěla zvítězit nad zákony zemskými
a s těmi křídly ptačími zapomenout na svůj žal,
ten cos mi ty do srdce dal.

Tak proč jen nechceš ty křídla útěchy mi dát,
vždyť na vysoké věži stojím
a ruce roztažené k letu mám.
Jen ještě tomuto světu zamávat
a pak už můžu vzlétnout do oblak
jak ten malý ukřičený pták.

Na svět z výšky hledím a přitom dobře vím,
že nemůžu být jak ten pták.
Nemůžu létat do oblak
a na vysokých stromech spát.
Musím sestoupit zas dolů
a zapomenout na svůj žal,
ten žal co mi život hnedle vzal.