Jaro, léto, podzim, zima to jsou čtyři roční období,
že jsem tě milovala se nikdo nedoví.
Díky za každé nové ráno živote,
díky za každý nový den.
Nikdy jsem nepoznala co je to srdce samotné,
životem jsem se protloukala jen.
Už vím, že všechno to krásný musí jednou skončit,
ale nač teď trápit se mám?
Že dnes žiji musí mi stačit,
co jen ti tu na památku zanechám?
Duši v nebesích a báseň svou,
a pak půjdu ruku v ruce s nekonečnou tmou.
Až bude ti smutno uvidíš mě jako hvězdu na nebi, příteli,
můj příběh vyprávět smíte-li...
...musí skončit...ale u tys teprve v začátcích... dívenko jedna mladičká...
24.05.2007 23:57:00 | Lota
Vyprávět příběhy... budu poslouchat :-) Můžu? :)
24.05.2007 14:06:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Krásná a pravdivá, zrovna nedávno jsem měla špatný den a hodně věcech jsem přemýšlela...tvoje báseň mi je připoměla...
24.05.2007 14:05:00 | Severka