Anotace: Jedna ze života jak jinak. Nezatracujte ji tak rychle, protože to co vyjadřuje cítil každý z nás
Slzavé údolí,
z tvých očí nikdo nedokáže zastavit.
Rány co i po čase zabolí,
se pořád nějak nehojí.
Ta bolest co cítíš každým porem těla,
neúnavně sužuje tvé srdce.
Znovu pláčeš
nutím ti kapesník-odmítáš.
Tvá mysl poddává se smutku,
smile, pleas-žádám marně.
To co mi nepovíš,
mi však řeknou tvé oči.
Trháš si vlasy,
a na dveře klepe-deprese.
Jak špína za nehty,
ti zalézá.
Pohádky jsou pro malé děti,
tak ti je nebudu říkat.
Nebudu se snažit hrát si na hodnou tetu,
řeknu ti jen jedinou větu.
Obejmu a podám ti kapesník,
pak posadím se ke tvému stínu.
A budu čekat,
jak se s tím popereš.
Moc pěkná...ze života...:)chvílema mi to připomíná mě...a můj život...
20.06.2007 13:10:00 | už ne pernikova princezna
Tak tak, každý člověk má své démony a s těmi si musí poradit sám.
31.05.2007 17:29:00 | Rhiana E. Nebresk
...:) ...ani se mi nechce věřit,že je to tvá myšlenka a báseň ...je v ní tolik života a pravdy ...
...si budu muset asi udělat výlet do Varů ...:) ...
28.05.2007 08:24:00 | WhiteSkull
Zauala mě poslední sloka, ale celkově se mi forma moc nelíbí. Myšlenka ucházející.
26.05.2007 19:09:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
...každý se s něčím musíme prát...mě už to někdy unavuje...z toho věčného praní se...jsem už vyždímaná... :-(((
25.05.2007 19:09:00 | Lota