Modrá loď básní

Loď modrá v blankytném moři,
spása trosečníků v bouři.

Dámy, tak zoufale samy,
páni, světem zneuznáni,
lidé hledající ve slůvkách cit,
oporu, přátelství, obdiv a klid.

Kormidlovat mezi útesy klišé,
stokrát známých zátok, průplavů a doků,
do úžlabin vln tak tak rým vyšel,
myšlenky chránit před houfy žraloků.

Hledat ostrovy věčných básníků,
v pláni, kde není cest ani patníků.

Slaná voda pálí v očích,
písek brousí naše ega,
každá dálka někde končí,
nezbývá než jít a hledat.

Jen ze dna se vzepřeš vzhůru,
jinak pouze šlapeš vodu.
Utopenců vidět fůru,
jež sázeli na pohodu.
Na volném moři bez podpůrné flotily,
své Titaniky v zapomnění pohřbili.

Loď modrá v blankytném moři,
spása trosečníků v bouři.