Ráno

Rána jsou smutnější než večer,
den se rozevírá, pomalu se vleče.
Pohyby matoucí v kruhu ranních povinností,
které jsou vrozeny civilizovanou společností.
Z vyhřátých peřin do studeného bytu,
kde ticho a ponurost noří se do svitu,
kde smysly jsou otupeny snovým sněním,
vstupuješ do dne od objetí svých peřin.
A v zárubni dveří, co vržou jako struny,
dáváš si snídani, energii chutné vzpruhy,
dolíváš hrníček, tou horkou vonnou kávou,
která s každým hltem, stává se chladnou.
Jsou rána veselá a rána smutná,
někomu to vadí, jinému je to putna,
ale s úsměvem a hudbou jde to líp,
když ti sny rozbije to ostré píp.