Anotace: Je podobná jako moje předešlá, je tradiční, jsem.., jsem..., když já však, lidičky, nic jinýho prostě napsat nemůžu..
Jsem sama jak kůl v plotě
jsem na půl slepé kotě
jsem osmá barva duhy
jsem pastelka bez tuhy
jsem rána co jí posolí
jsem smutný strašák na poli
jsem hrnec plný mléka
jsem rozvodněná řeka
jsem nanynka do zelí
a žiju jenom v neděli
Díky za radu.To mi lidi často připomínají.(Aspon je trochu vidět, že do básniček dávám kus sebe.)Kde ale začít?
29.05.2007 17:40:00 | W.O.K.O.
A tohle je teda sebekritika jako z praku.
Musíš si nejdřív začít vážit sama sebe, věř mi.
29.05.2007 17:33:00 | Verule
podobné pocity sem taky mívala...a vlastně...mívám doted...
28.05.2007 22:17:00 | už ne pernikova princezna