Na dveře mojí ulity
zaklepalo ticho
"Dobrý den mohu dál?"
"Kdo jste a co tu chcete?
Prosím vás, odejděte!"
Po chvilce rozpačité přidala jsem ještě
"Pane, tak teď už vypadněte."
Podívalo se pohledem
smutný byl, to vím jistě
/a na oné hrudi
ulpělo pár chloupků
možná,
že řasy nebe/
Po pěšině se vydalo
to ticho od nebeských pout
a já se bála
/bála dopadnout./
poslední verš je celkem působivý, a jak se říká, že konec dobrý, všechno dobré, tuhle báseň zachránit nestihl, aspoň podle mého. začátek je úplně mdlý, k vlastnímu pocitu vygraduješ až v posledním momentě, to už je, rozhodně pro mou pocitovou škálu, pozdě.
30.05.2007 16:02:00 | grygaruv atelier