Kuchyň les zápraží

pořezán střepem tvého snu
došel jsem k lékárničce
ránu si čistím jako sklo v myčce
sekerou hlasu do tebe tnu

zkácený na zem padá kmen tebe
marně se koukám po červotoči
vidím jen smůlu klamou mě oči?
duše jak teploměr v zimě se zebe

ta rtuť je horká ale jedovatá
až do teď však byla v normálu
proniká mi do žil pomalu
snad když ji ztratíš nebude to ztráta