Věnováno Helence.

Anotace: Tuto básničku jsem složil v hlubokém smutku.Již jsem ji presentoval na jiném místě.Snad se bude líbit.

Co je život,narození a smrt,divná to veličina.
Smrtí to končí a narozením to začíná.
Jak to že konec,proč nejde to dál,
protože pánbůh život nam dal.

Někdo má života málo,někdo více,
neb pánbůh je ten co zháší nám svíce.
Nezapomeň proto,že život je krátký,
neb radosti života nevrátí se zpátky.

Zůstanou jen vzpomínky a na hrobě kříž,
nic už tě netrápí,jenom spíš.
Spánek věčný to konečná stanice,
pár kytek na hrobě jak žádá tradice.

Proto si chraňme ty naše svíce,
někdo ji má malou,někdo větší více.
Život si užívej žij dosytosti,
neb po smrti zůstanou jen kosti.

Prach si a v prach se obrátíš,
až budeš na hoře pána boha zříš.
Ten kdo boha miloval nemusí se bát,
že při skládání účtů by musel lhát.

Doufám že čteš na hoře,ty moje řádky,
chtěl bych tě Helenko,chtěl bych tě zpátky.
Vím že to nejde vrátit ten čas,
neboj se Helenko budeme spolu zas.