Jsem měsíc
plující krajinou,
nahlížím
pod pokličku nevinnou.
Jsem slunce
na obloze smíchu,
šimrám,
tváře popelem umouněné.
Jsem mlhou,
u Vltavy odpočívám,
skrývám,
dárek nejcennější.
Jsem vzduchem,
něžné pohlazení mám,
sněhobílé labutě,
ve věrnosti si libují.
Jsem vodou,
v každém se ukrývám,
odplavím,
bolest co v Tobě ulpívá.
Jsem obloha,
v Tvém malém pokoji,
shlížím k posteli,
nahá se do peřiny choulíš.
Jsem člověk,
srdce mám,
duši také,
však rozhodnout se sám musím
komu ji do dlaní dám.
Vapiti, hlídej ji dobře! Ať zůstaneš jejím sluncem, oblohou, měsícem... Vzalo mě to. něco je mi líto. Taky jsem od Vltavy, shlížím na na občas z Letné, kde bydlím.
16.06.2007 00:43:00 | Liv
Tak až budeš rozhodovat,
dívej se, jak úplněk...
prohlédni tmu, noc rozjasni
uvnitř, nejen navenek...
Teplo slunce vem v své dlaně,
srdce by tak mělo hřát...
mlhu s něhou srovnáš hravě,
poznáš, které akorát...
Láska k dýchání je třeba,
nadechni se... zavoní?
zasytí tě jako chleba?
jako voda napojí?
Neměj strach si zkusit křídla,
podívat se z oblohy...
až se budeš rozhodovat,
koho že máš oslovit...
:o))
díky za návštěvu!!
14.06.2007 22:31:00 | Cecilka
Hezká básnička, ostatně jako všechny Tvé ostatní.
Co se týče mé hloupé rýmovačce žába :-)) máš pravdu, je to děsná kravina. V úterý sem udělal státnice a měl sem hroznou radost:-) no a žába je výtvor z radosti :-)) To, že si mi dal 60% neznamená, že tě budu hodnotit nějak jinak než předtím. Líbí se mi jak píšeš.
14.06.2007 11:22:00 | Hops
vapiti- Krasne je letat v oblacich.. videt vse jinak, nadherne, mit fantazii a zit.. ano tonje zivot. moc krasne jsi basen napsal.
14.06.2007 10:52:00 | carodejka
jestli tím vážně jsi tak to tvoje žena musí být šťastná že tě má!!:)..:D
14.06.2007 08:47:00 | Kirsten