sebevražda

Anotace: Co se asi odehrává v duši životem zhrzené ženy?

Na pokraji pláže stojím,
nevím proč, ale moc se bojím.
Voda již mi po kotníky sahá,
je slaná, mokrá a vlahá.

Vlny mi na mé nohy narážejí
a mé sebevědomí stále více podrážejí.
Stále hloubš a hloubš se do vody nořím
a svou duši dobrovolně dávám mořím.

Čím víc se odevzdávám hlubinám,
tím matněji si na život vzpomínám
a ve skrytu duše ho tajně proklínám.

Voda již mi sahá pod břicho
a já vzkřiknu: "proklínám tě macecho"!
Za všechny ty protrpěné dny a noci,
kdy měla si mně ve své moci.

Já tolik toužím po odlpatě,
kdy měla bych tě na lopatě
a zmáčkla tě v prstech jak dotěrný hmyz
a jednou provždy, řekla ti zmiz!!!

Voda už se dotýká mých ramen
a již se mi smáčel první vlasů pramen.
Už necítím nic jiného,
než touhu po spasení ducha mého.

Poslední pohlédnutí na tento svět krutý,
jež po celý můj život, mně bičoval jak vrbové pruty.
Již se na de mnou uzavírá hladina
a skončila má poslední hodina.

"Ó bože nech spasit duši mou",
poslední vzpomínka prořízla mysl mou.
Mé bezvládné tělo proudy unáší,
do světa...kde zlo, se nikde nevznáší.