Snad už spíš...

Snad klidný spánek přemohl Tvé bdění,
s úsměvem na rtech teď o štěstí si sníš...
Po větru vtisknu na tvář políbení,
pohladím zlehka, ať se nevzbudíš.

Snad do snu k sobě otevřeš mi bránu,
zaklepu tiše, vejdu po špičkách;
pod roušku noci schováme se ránu,
než pošimrá Tě slunce na řasách.