Tajemství

Polštář z peří do hlavy tlačí.
Stezky jsou uložené až skoro k pláči.
V oknech se odráží ponurý strach,
jak naše skutky se slova mění v prach.

Písně o kráse a obrazy Rembranta.
Roztrhané kalhoty malého haranta,
co utíkal domů do ulice hříchů.
Bavlnku z klubíčka utratil v tichu.

Volavky na stěnách potulných mnichů.
Krok přes zápraží váhá jak piercing v břichu.
Ulehl´s a vzal si potulnou blechu,
jak malého plyšáka sebou do pelechu.

Houslemi tuláků hráli na city
děti z ulice pod křídly charity.
Na vodní hladině dělaly kola.
A smály se, že to vodník zdola.

Smáli se, hlupáčci, měli být tiší.
Vždyť pozdní hodiny se tak sladce dýší.
Cikánská suknička si s barvami šije,
co všechno bylo v té noci skryje.