Lidé jsou na sebe občas krutí,
a přec je na světě něco málo krás.
Já cítím závan labutích perutí,
duší mi jako šíp prolétl mráz.
Všechna ta bída a utrpení,
jde člověku z nitra ven.
Nikdo však nemá pochopení,
a tak se duše ublížených,
zatáhnou, jako šedý den.
Moc hezky jsi to napsal a těší mě o to víc že dokážeš tak vše vycítit.))
16.06.2010 14:13:00 | carodejka