Jak nás učili opíjet se životem..

Anotace: a stejně mnozí zůstali střízliví..a co tohle je pro vás, mravokárci:-)

Nejvíc za svůj triumf že žiju
dýchám tenhle vzduch co se kroutí v plicích
jak růže v hrobě
za bosé dny oprýskané četbou deklasovaných filosofů
když horká obloha přenáší sny hvězdnou nocí
za prstýnek z pouti
a vůbec tak za všechno za co lze někomu podat ruku
ještě v týhle době
vděčím
profesorům..on život je stejně nejlepší
kantor
pořád si hraješ s něčím..a třeba zrovna takhle na lavičce s vlasama stáčíš je abys nadechla všechnu jejich sílu jak božsky mocně a nekonečně voní
než zkrapatí..začnou se třepit
nebo zbělají úzkostí a samotou
dokud nepřijde někdo kdo by si rád hrál s tebou
falešnou hru
a věř mi máš jedno jestli venku
nebo v posteli
ve tmě jsou všechny kočky stejně neprodyšně černý a všem
se třpytí oči jak diamanty sedmi divů světa
zvlášť pokud jde o tvůj svět tak bezprizorní
svět čerstvé lásky čerstvých rohlíků a ranní kávy smrťáka
ale pozor na fronty pohněte sebou
TADY SE STÁRNE!
v tvém světě kde do kouta zatlačíš
svoje priority
svoje myšlenky
a tvoje rty budou bubnovat o římsy španělským seladonům
aby pustili své rozmary chudým
a tak začíná škola hrou..odjakživa..napořád
teď už se karet pití slevněnýho kvádra z výprodeje
deviantů a lehkomyslného žití
nezbavíš
vždycky je komu za co poděkovat
a já vážně musím

teda aspoň jednomu člověku kterýho beztak znáš líp než já a kdokoliv jinej na týhle planetě
poděkovat..

tobě

za to žes mi uštědřil tu největší lekci
a patrně to bude jediná pravda
kterou se kdy o sobě dozvím

od střízlivýho člověka