Tatínek
Tatínek
Když jsem začala vnímat svět
a rozeběhla se po své životní pouti,
srovnal sis se mnou krok,
abych mohla bezpečně životem plouti.
Každou bolístku jsi mi pofoukal,
ale snadnější cestičku nepřipravoval
a jak střídal se další rok
s každou mou změnou ses smiřoval.
Ne vždycky jsem Ti radost dělala,
však taky Tvá odměna trpce chutnala
i po páru pohlavků padlo,
jen abych se zase rychle srovnala.
A já se rovnala, rostla a dospěla,
to z tebe jsem vždycky sílu čerpala,
měl jsi ji pro mě přehršle,
„že proto, abych se uměla vrtět a nespala“.
To byla Tvá, tak známá průpovídka
s tou já stále žiju a Tebe slýchávám,
chybíš mi tatínku můj zlatej,
děkuju za Tvou lásku v srdíčku ji uchovávám.
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
po nedavne ztrate babicky, mi tato basnicka vehnala slzy do oci, krasne vyznani
29.07.2007 10:42:00 | Eva Adamovič
Ach, bude mi třicet a dodnes mi chybí táta, jakého jsi měla Ty, asi se ta nenaplněná touha nikdy nezměnší. Rozběhnout se k tátovi pro pohlazení.....Ještěže je má alespoň někdo.
24.07.2007 15:51:00 | Malé nic
Jsem rád, že Tvou tvorbu poznávám, bylas mi doporučena
přáteli. A čtu krásné vyznání!
03.07.2007 01:03:00 | Bíša
