Upír...
Upír...
Upír....
On žízní po rudé krvi,
která v dívčině hrdle pulsuje,
kde on se vzal to nikdo neví,
ani kdy a odkud putuje.
Jednou objeví se tady, podruhé zas tam,
všichni se sebe ptají, odkud, kdy a kam?
On nemluví a nezírá,
nechová se ani jako starý protiva.
Nikoho nezná, ani se nesměje,
ale ani déšť jeho vrásky nesmyje.
On hledá jen ji, tu s kouzelnou mocí,
hledá ji ve dne ale i v noci.
Stejně ji nakonec nenajde,
a se strachem v očích…pojde.
Jak zemřel on, snad vyčerpáním?
To ví jen ti, co viděli ho ten den před svítáním.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Z tvé básně jde cítit taková milá lehkost a šarm:o)Já se po
přečtení tvé básně z upíry i docela smířil:oD
20.07.2007 10:50:00 | Lukáš Sláma
Tebe nějak "oslovili" upíři? Je to opět špatně zpracované, chybí tomu myšlenka i pointa.Je to bez nápadu
05.07.2007 21:45:00 | cz
na poprvý je to hezké, jen ti dám malou radu, až něco napíšeš tak si to po sobě přečti, já taky občas dělám chyby, třeba tam máš nesmeješ, lepší by asi bylo nesmyješ, ale je to tvá básen, jen tak dál...
05.07.2007 21:17:00 | Isabela - Easynka
