Má duše pláče

Má duše pláče

Pomalu ztrácím naději
na uzdravení.
Nebolí mne tělo,
má duše pláče.
Nekanou mně slzy z očí.
To jen mé čelo se zachmuřilo.
To jen má duše se zahalila do smutku.
To jen JÁ, uvnitř sebe pláču.
Jsem vězněna ve své komnatě.
Pokouším se vymanit ze spleti zatáček,
dostávám od života ránu pěstí.
Ženu se za svým osudem,
jako zamotané klubíčko,
co čeká na rozuzlení.
Vše mám na dosah,
síla v sebe samou
se však ztrácí.
Život ze mne udělal starou jabloň,
co neustále kvete,
zaskví se v celé své kráse,
ale plody vydá až na podzim.
Nechci se dožít zklamání,
chmurných a chladných dnů,
chci ve slunci žít
a v duši své cítit klid.
Přijď, můj Anděli Strážný,
unavený a zestárlý
z mnoha bitev,
do kterých Tě posílám.
Přijď, volám Tě na pomoc,
probuď ve mně sílu.
Otevři oči mé
a dej mně novou víru.
Věřím v Tebe
abys mně pomohl najít SEBE...
Autor devcatko z jetele, 14.07.2007
Přečteno 340x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí