sedmikrásková...

Ve voňavém koberci
kytiček,
jež mají více
jak šestero krás,

své bytí znavené
v měkkosti
nechal jsem spočinout,

bzučivý medvídci
létají
od jedné nádherné chvilky
s Tebou
ke druhé

a v očích se odraží
Ti celý vesmír snad

a tajná přání smím teď
na okamžik číst,

já chtěl bych
stonkem svým,
ke Tvému se přivinout

a něhu ze Tvých
dužin sát

uprostřed louky
voňavé,

užívat darů jež skýtá

žít naplno...

každičkou vteřinu,

dříve než ženci
jí projdou tam
a zpět...