Temnota v duši

I ta růže v zahradě vadne,
proč člověk sám je vždy na dně,
Jsou růže bílé, rudé i černé,
Samota po boku stojí tak věrně

Černo v duši, není návratu, není sil,
není života, v kterém by člověk žil.
Stojíš u okna, úzkost, hledíš ven,
na rtech přání,aby život byl pouhý sen.

Prázdnota a beznaděj do srdce se vkrádá,
v šachu drtí tě, nejvyšší oběti žádá.
Chodíš v kruhu, nevíš kudy kam,
šíleny smích, na vše jako vždy sám.