Začátek

Roztřesená kolena,
vyprahlý hlas.
9. patro, snad strop světa,
Praha jak na dlani.

Nový stůl, nová židle
a také tváře.
Tisíce párů očí
bodavě zkoumá novou tvář.
.
Vedro
.
Venku i uvnitř mého těla,
kůži svlékám,
prsty leptám klávesnici.
Oči protínají funící horký vzduch,
teplem taje koberec modravý.
Vše kolem hoří touhou
po zchlazení i kapičkou pouhou.

Sluneční paprsky nekompromisně taví
vše co do cesty se jim hrdě staví,
neznají smilování,
probíhá grilování
našich hříchů.

Konec krutý,
navenek i velmi smutný,
vše živé i neživé v jedné hmotě spočívá,
díky Tobě sluce něco nového však začíná...