Anotace: Někdy mám pocit, že můj život nenávratně změnil směr a nezadržitelně se ubírá k zániku..
Liduprázdné nádraží,
chladný tmavý peron,
lampa světlo vyráží,
jak ten bitevní kanon.
Těžké boty zní,
když kráčí přímo,
dusot jak hřmění,
dere se mimo.
Vlak tu dlouze čeká,
až nastoupím do něj,
pak už nic neříkám,
pouze krátké "konej".
Horký žár už sálá,
pára se rozpíná,
na kolejích kola,
proces se začíná.
Ten vlak nemá strojvůdce,
vagony jsou bez lidí,
chtěl bych zastavit proces,
už se ale rozjíždí.
Vlak už nocí uhání,
chybí brzda záchranná,
hustou mlhu rozhání,
nepojede do rána.
Sedím sám se sebou,
naděje zanikla,
čekám jen s dobou,
je to vlak do pekla.
To je super, vystihuje to přesně jízdu toho vlaku a přitom se to dá aplikovat na normální žovot, smekám:-)
29.02.2008 23:55:00 | SirPsycho.sexy
Vlak do pekla, tak občas se cítím, že v něm sedím, ale občas je to naopak vlak do nebe. Život není jednoduchej, ale tvá básnička také ne, spíše naopak, hodně jsme v ní našla. Díky, je to pěkná báseňka
27.07.2007 18:07:00 | Santinan Black